Konec

Když nemám co na práci a slza se do oka dere

chce se mi naříkat a lkát, i když netuším,

kde královská modř se na nebi bere

já urputně a bez ustání se přijít na to pokouším.

K čemu to je, sledovat na nebi hvězdy jasné,

a ve dne Slunce které spaluje nás pohledem

když poslední lampa v tiché ulici zhasne

já toužím být obdařena alespoň malým nadhledem.

Netuším, jak dlouho budu ještě muset čekat,

než přijde ten,po kom tak dlouho toužím

ale doufám, že už se nebudu dále všeho lekat,

když temnou ulicí se každý večer osamělá ploužím.

Kdy skončí konečně tahle nekonečná muka,

co trápí mě každým dnem více a více

když ruka sebou jako v agonii cuká

a já pouze čekám, kdy poslední barva vyprchá z mé líce.

Nemyslím, že by byl život krásný a klidný,

že dobrý osud čeká každého z nás

avšak nikdo z nás není vždy na všechny vlídný

a tak s konečným klidem odkládám svůj jas.