Prastará až kam nejhlubší kořeny sahají

Čokoládové krásky tančí ladně špičkou nohy připnuté k horním deskám svých zvonkoher.

Plujeme tiše každý na svém vlastním světě ležícím na krunýřích prastarých želv.

Ledový a slaný vítr nám krvavě odírá tváře, my přesto stále hledíme kupředu.

Oblaka barevných motýlů nás zahalí vždy, když se opájíme láskou, chtíčem a teplem.

Čokoládovým tanečnicím uzarděním taje pleť.

A my?

Jsme jako děti jezdící v tramvajích bez držení.

Kde pod našimi chodidly pomalu taje náš čokoládový svět.