Norské dřevo

Někdy něco uplyne mezi prsty rukou, tak jako prchají bublinky z limonády. (Díky Ester). Když je člověk nevšímavý a zabývá se věcmi, který třeba nejsou vůbec důležitý, otevře se mu mezitím tajná krabička a motýli odletí pryč. Někdy ještě chvíli poletují kolem a dělají krásně, někdy je jejich let prchavý a oni se západem slunce zmizí. Někdy ještě dřív.

Do jednoho budou mrtví dřív, než přijde zima.

Někdy je někdo trpělivý, hraje jí na dálku na kytaru a k tomu mu stékají po tvářích slzy.

Někdy to tak je celý život.

Ten někdo pořád doufá a doufá a čeká.

Ale ona se stejně ztratí jako ten nejkrásnější motýl. Ten nejkrásnější vydrží vždy nejkratší dobu. Ten nejkrásnější je také nejsmutnější.

Zemře mnohem dřív, než přijde zima.

A Tobě nezbyde víc než slzy na tvářích a omlácená kytara.

Šlápoty ve sněhu.

Její slzy svítící na nebi.

A prázdná krabička s odleskem křídel.