Co bylo...

Přemýšlím, jak by všechno dopadlo, kdybych já nebo ty  udělali něco jinak. Vzpomínám na to když jsem Tě poprvé uviděla. Když jsi mě provázel v práci, kam jsem nastupovala na brigádu. Jak jsem z tebe nemohla zpustit oči a hltala každé tvé slovo. Bylo mi 16 a já se stala otrokem tvých zelených očí, chtěla být terčem tvého úsměvu a předmětem tvých doteků....

Teď už je mi 18 a v životě by mě nenapadlo, že se jednou dozvíš co k tobě cítím. Bála jsem se ti poté jen podívat do očí, ikdyž bych do nich koukala nejraději celej den i noc... Milovala jsem ty naše pohledy, škádlení a rejpání...Asi jsem byla dost naivní, když jsem si myslela že bych tě někdy mohla mít. Byl pro mě bohem a já všechny kluky od sebe odháněla jen kvůli tobě. Jednou jsme si začli psát o tom co k sobě cítíme...a tys  mi napsal, že jsem krásná a přitahuju tě...a že kdybys mě něměl tak hluboko pod kůží...vyjel bys...V tu chvíli jsem byla ten nejšťastnější člověk....zanedlouho jsme si o tom též psali znova....a já ti vylila své city...už mě moc tížily. A tys byl smutnej a začal si mi psát všechny svoje negativy atd...byla jsem nešťastná a pro samé slzy jsem ani pomalu nevěděla co píšu...byla jsem zlamaná a už jsem tě nikdy nechtěla vidět...

Už od toho uběhl nějaký ten čas...mě se ulevilo...ale rána se nezahojila...Přijde mi že na mě žárlíš, rád se mě dotýká a upřeně kouká do očí, ale nikdy nic neuděláš....Jednou ses mě zeptal, že kdybys přišel o práci, tak že bys dělal pohřebáka...:) a pak ses zeptal : ,, a budeš mě pořád mít ráda?" a mé srdce křičelo..navždy...

Až teď si uvědomuji jak moc mi chybíš, jak moc toužím po tvém pohledu, dotyku a úsměvu...chtěla bych, abys byl jen můj navždy.....

Přiznávám to sice pozdě ale...Miluju Tě...:-*