Rozmluva

Rozmluva

Jak je nebezpečné

nahýbati se

z ptačích hnízd,

říkal čáp

velebící si na komíně ...

A při tom jeho křídla

nade mnou

bránila noci

v útoku na mé srdce .

A pak jsme společně 

z té výšky naslouchali

skřehotání žab.

Ó bože naplň světlem

podzimní létavice

a svým planoucím okem

dej naší krvi svíce.

Jak jen mohl

ten čáp vědět,

že každá závrať

přináší krásu propadání

( když jí sám netrpí).

A věděl taky,

že jsou srdce z oblaků

a že jsou srdce z kamene

předurčená  k letmému pádu,

tak jak jen mohl mít takový dolet !