On

Byl to on, kdo měl ústa z upřímností,

a kdo se první zeptal.

Byl to on, kdo naplnil mě tou radostí,

a poslouchá metal.

 

Oči jako modré studně,

hlas jak kočičí předení.

Vypadá fakt svůdně,

tváře mi zalil červení.

 

Byl to on, kdo provedl mě kolonádou,

když ostatní zdrhli.

Byl to on, kdo nechal mě samotnou,

na té velké zemi.

 

Voňavý plátek skořice,

zůstal mi po něm.

Chybí mi velice,

mám jenom dojem.

 

Byl to on, kdo řekl mi,

„patříme k sobě.“

Myslela jsem, že se to naplní,

A ono to spočívá v hlubokém hrobě.

 

Není tu, odešel za jinou,

blíže bydlící dívkou,

slzy mi kanou

je to mou vinou.

 

Byl to on, kdo s semnou nepromluvil

od té doby slovo,

kdo se mi neomluvil,

že lituje toho.

 

Zůstává vzpomínka,

Jeho něhy a lásky,

O něm jen zmínka,

Pokládám otázky.

 

Proč o něm bavit se,

když už je pryč,

přichází života komise

bílou vlajku vztyč!