Smrt s rolničkami 2.

(interaktivní detektivní pohádka)

Král Stavivoj se před baronem z Chroustova ani nesnažil předstírat, že by snad pro něj byl předčasný konec hostiny nějakým zklamáním.

"Doufám, že tuto záležitost vyřídíte," pronesl. "Budete nás osobně o všem informovat." Nato opustil hodovní síň, následován zbytkem dvora.

Baron vysekl patřičnou poklonu, a pak se obrátil směrem, kde stál kapitán stráže.

"Pane z Dubí..." zarazil se, když viděl, že kapitánova snoubenka mu dosud stojí po boku.

Kapitán srazil podpatky. "Pane?"

"Neříkal jsem snad před chvílí, že hosté se mají odebrat do svých komnat?"

"Myslel jsem," snažil se kapitán, "že Lilianiny odborné znalosti v oblasti –"

"Tak příště nemyslete."

"Rozkaz."

"Pošlete dva muže, ať odnesou tělo do hradní kaple," pokračoval purkrabí, "a pak běžte vyslechnout čarodějnici. Ona přece takové potvory chová."

Ukázal na zbytky hada, kterého již mezitím stačil princ Vladiboj několika ranami dýkou zneškodnit.

"Ano, pane, myslím, že tenhle jí patřil."

"Ověřte to. A bez přítomnosti civilistů, buďte tak laskav."

Liliana nepovažovala za nutné nějak to komentovat, věnovala purkrabímu jediný chladný pohled a rozplynula se.

Když kapitán odpochodoval, obrátil baron pozornost k mrtvému klaunovi. Prohledal mu kapsy, ale našel jen dřevěnou řehtačku a sáček pralinek. Rozhodl se tedy vyslechnout kuchaře.

Kuchař Borovička postával ve dveřích kuchyně a ve tváři měl výraz plný žalu.

"Taková tragédie," pronesl. "Všecko šlo tak perfektně, slavičí jazýčky se povedly, a vůbec. Muselo to skončit už po třetím chodu, ptám se?"

Kuchtíci skládali mísy se zbytky na hromadu a snažili se držet z šéfkuchařova dosahu.

"Vy jste sledoval průběh hostiny," začal purkrabí, "nevšiml jste si něčeho zvláštního?"

"Jo. Královna si vůbec nedala polívku. A pak ten zahradník... Viděl jste? Sotva se dotkl pudinku, hned celej zelenej vyrazil ven. To má z těch svejch postřiků..."

"Máte zbytek jeho pudinku?" zarazil jej purkrabí.

Kuchař po chvilce váhání vybral z hromady jeden talíř. Baron vytáhl skleněnou lahvičku, nabral do ní trochu rosolovité hmoty a rozkázal: "Hoďte zbytek do ohně."

Kuchař nerad poslechl, i když nechtěl pomyslet, kdo pak bude to ohniště čistit.

Cestou z kuchyně se purkrabí srazil s kapitánem Dubem.

"Hlásím, že čarodějnice Magidrňa hada identifikovala. Prý se jmenoval Rexík a někdo jí ho musel sebrat, protože sám by určitě neutekl."

"Kdy přišla na to, že zmizel?"

"Vlastně až teď. Naposled ho viděla včera ráno, při krmení. Dovolil jsem jí, že ho může pohřbít, měla k němu silný vztah."

"Dobrá, kapitáne, teď běžte za dvorním alchymistou, měla by tam být i Její Výsost. Zjistěte, zda si něčeho nevšimla, a mistra de Tonnatiho se zeptejte, co si myslí o tomhle." Podal mu lahvičku.

A zatímco bude Daniel vyslýchat alchymistu, co by měl udělat purkrabí? Promluvit se zahradníkem? Vyslechnout maestra Patlallina? Nebo prohledat šaškův pokoj?

<<předchozí díl