Hry

Když jsme byli malí,hráli jsme spousty  her...
A ty jsi mě jich naučil nejvíc..

Ale to už nebyli dětské,nevinné hry..
Byly to hry dospělých..
Ve kterých je na nic nevinnost a víra

Naučil jsi mě jak milovat,lhát, nedůvěřovat,nenávidět....ublížit a opustit
Hry, které jsi miloval..a miluješ
Které ti tak krásně  jdou

Ale teď??
Už je nechci hrát

Čím déle tě znám, tím rychleji ve mě zmírá ta malá holčička..
Malá a nevinná,co věřla v dobrotu a přátelství a bezmeznou lásku...
Pomalu...pomalu ale jsitě jsi mě připravoval o mé sny a naděje..

Nechci na tebe myslet a přát si,aby to bylo jinak..
Je ve mě tolik bolesti,která nechce jít ven..
Uvnitř mě křičí..
                             ..na poplach,aby  mi dala najevo,že se mé srdce snaží bít..i přez ty rány která dostává..

Po vší té bolesti a přemáhání,slibování si že bude líp
Posouchání,že se rány zahojí a bolest přejde...
Jsi tu zas..

Příjdeš vždy když se snažím vzpamatovat, aby jsi mi dal další ránu
Nebo se jen rád koukáš jak trpím???