Pohádka O Rudé Karkulce

V dobách velmi krutých (čili po roce 1989) žila byla jedna nekvalitní školou povinná holčička, které nikdo neřekl jinak než Rudá Karkulka. Nosila rudý čepeček, rudé šatičky, rudé punčochy, rudé ponožky a dokonce i rudé spodní prádlo. Jelikož žila v nemajetné (čili ve zcela průměrné) rodině, všeho měla jen po jednom kusu (krom ponožek, ty měla dvě).

Maminka jednoho dne Karkulce povídá: "Milá soudružko dceruško, dnes je 1. máje a babička má narozeniny. Bylo by vhodné, kdybys ji na chvíli navštívila. Já bohužel nemohu s tebou, musím na oslavy 1. máje - svátku práce - takže se budeš muset vydat sama skrz les, který bude určitě plný nástrah kapitalismu, ale věřím, že to zvládneš."

Karkulka se usmála: "Neboj, soudružko maminko. Sice nejsem pionýrka jako jsi byla ty, nebudu svazačka jako ty, nemám oba rodiče v KSČ jako ty, pouze matku v KSČM a otce ve vězení, ale zvládnu to... Budu si cestou zpívat "Pochod rudých námořníků", aby mi cesta rychleji utekla."

Maminka se štěstím zarděla a dala Karkulce do košíku šampaňské, bábovku, růži a nejnovější číslo Haló novin. Karkulka se rozloučila a vydala se na cestu. Míjela řadu různě barevných domů a vil, ve kterých bydleli většinou buržousti, jak jí vždycky maminka říkala. Pak procházela kolem vyloučené lokality, kde lidé neměli práci, z toho vyplývalo, že neměli moc peněz a nudili se, proto kradli a z dlouhé chvíle hráli automaty a brali drogy. Když Karkulka ve zdraví přežila procházku kolem ghetta, viděla v následujícím pořadí: zavřenou sklárnu, zavřenou huť, zavřený důl a zavřené obchůdky, kde bývalo kvalitní české zboží. O pár kroků později však viděla Karkulka přeci jen něco trochu pozitivnějšího, a to McDonald, KFC, obchody s čistě pašovaným zbožím z Asie, noční bar Sandru a v dáli se tyčilo Tesco s Kauflandem a ještě ve větší dáli korejská automobilka Hyundai.

Konečně se Karkulka ocitla v lese. "Ještě že aspoň tady to za každého režimu vypadá stejně." Ale neměla pravdu. Zastupitelé z ODS již měli v plánu les zprivatizovat pro účely výstavby Globusu a Lídlu. Když už se Karkulka blížila k babiččině chaloupce, potkala Miloslava Kalouška, ale nevěděla, že to je ministr financí... Jen poznala, že je opilý.

"Ahoj, holčičko, kampak kampak?" tázal se Kaloušek.

"Jdu k babičce na narozeniny. Moje maminka je na oslavě svátku práce, takže jdu dneska sama. Musím pěšky, řidičák nemám a autobusy přestaly s příchodem demokracie jezdit."

"Svátku práce? To první slovo je mi velmi známé, to druhé méně. No ale teda, kde přesně tvoje babička bydlí, Karkulko?"

"Tam," ukázala přesný směr.

Ministr financí se s Karkulkou rozloučil a zmizel neznámo kam.

Karkulka byla za pár minut u babiččina domečku. Bylo jí divné, že dveře do domu byly vypáčené, ale jakmile uviděla babičku v posteli, hned se uklidnila. Jen jí babička připadala dneska již od pohledu nějaká pravicová...

"Ahoj, Karkulko," povídal Kaloušek převlečený za babičku. "Dneska mám rýmečku, tak jsem si musela vzít paralen a jít do postele."

Karkulka se divila, že má babička menší uši než jindy. "Babičko, proč máte tak malé uši?"

"Abych špatně slyšela ty tvoje komunistické žvásty, Karkulko!" řekl Kaloušek ostře.

"Babičko, proč máte hlas jako alkoholička?"

"Abych... ehm abych - protože jsem alkoholik...čka!"

"A soudružko babičko, proč tak malé a zarudlé oči?!"

"Abych špatně viděla potřeby obyčejného lidu!"

"A babi, proč máte tak velkou dlaň?"

"Abych tě lépe vyfackovala, děvenko!"

Karkulka nestačila říct ani ň a dostala pár facek.

"Řeknu ti to jednoduše! Odjakživa mě nezajímají názory lidí a mým vzorem jsou bratři Mašínové!" přiznal Kaloušek.

Pak zamknul Karkulku do spižírny, kde byla ostatně vězněna i babička (s krásně červenými líčky), a sám se odebral do obýváku, kde měla babička v baru schované různé tekuté dobrůtky - od griotky přes různé druhy vodky až po absint.

Kaloušek zažil v podstatě šťastný den, vyfackoval dva lidi (a našel bar plný dobrého pití, ale nepočítal s jednou věcí - a to, že na narozeniny k babičce se chystal mimořádně i Vojtěch Philib, který si dokonce nechal ujít oslavu 1. máje. Vojtěchu Philibovi hned při vstupu do domečku bylo jasné, že se zde někdo vloupal, ale že to byl právě kolega z parlamentu, to opravdu netušil. Osvobodil babičku s Karkulkou a při vstupu do obýváku se nestačil divit. Na podlaze ležel ministr financí - upitý k smrti.

"Karkulko, babičko," pravil Vojtěch Philib. "Eee... Co udělal myslivec vlkovi v té eee... pohádce?"

Karkulka pravila: "Zastřelil ho puškou, rozpáral břicho, naházel do břicha kameny, zašil jej a hodil do studny."

"A podpálil stromy, ne?" tázal se váhavě Philib.

"Ne, to jste si splet s majorem Zemanem."

"No dobře tedy," povídal Vojtěch Philib. "Eee... Střílet ho nemusím, ten se sestřelil sám, ale eee... to ostatní provedu! Za to, co vám provedl."

I stalo se tak. Vlk, tedy vlastně Kaloušek skončil ve studni, z tohoto zločinu byl obviněn neprávem (byť to tak bylo správné) premiér, neboť Vojtěch Philib podplatil místního kriminalistu, který zfalšoval stopy, a sám Vojtěch Philib se stal prezidentem České (posléze opět Československé socialistické) republiky.

A babička s Karkulkou ten den zpívaly Internacionálu až do noci, a jestli ještě neumřely, tak ji zpívají dodnes!

CINK!