30. SUPERKOULE - soutěžní dílo č. 3

30 let se šinout
po světě
už třicetkrát sis moh gratulovat
ke svátosti svého výročí
a platíš konečně daně
žiješ v zadluženým domě
volíš blbý politiky vole
manželka tě jen občas ztluče
jo holenku rodiče ti radili
že tuhle tuhle ne
děti ještě nejsou sprostý
ale neboj hnedka budou
Zapomeň na ránu z milosti
když nad tebou v tramvaji vzdychaj důchodci




"Chtěl bych se vám vyzpovídat otče, je mi třicet."
"Jen klid synu, to není žádný hřích, třicetkrát zdrávas a menší příspěvek na farnost to spraví."
"To není to, otče..."
"Jaká škoda, mluv dál."
"Štvou mě lidi a nejvíc ti idioti politici..."
"A koho ne, synu, jen dál."
"Nebaví mě žit..."
"Vždyť je ti, sám jsi to říkal, třicet, to je úplně normální."
"Mám milenku a s ní dítě..."
"Ale to mi nemusíš říkat, to přece ve městě ví každý, kromě tvé manželky, pochopitelně."
"Nechodím do práce."
"No a! V regionu s největší nezaměstnaností, divíš se?"
"Chci se oběsit otče, vážně."
"A provaz máš?"
"Nemám otče, nemám na něj."
"Pak to není hřích, oběsit se bez provazu je čirá volovina."
"Moje dcera šlape chodník."
"Pak by měla přijít sama."
"Ale to já jsem jí k tomu přemluvil."
"Pak má každý z vás jen polovinu toho hříchu a stejně by měla přijít sama."
"Chápu otče a pomůže to?"
"Jistě synu, ještě něco tě tíží?"
"No, už jenom pár prkotin, nic pro vaše ucho, otče, rozumíte přece."
"Rozumím synu, nejsi jediný kdo chodí na zpovědi z tvého gangu a tyto zdi pohřbí každé slovo.
Třicetkrát zdrávas a dcera ať se ukáže."
"Děkuji otče."