kočky mě provázely celou cestu

pamatuju si na jednoho skvělýho kocoura

jak na mě čekal každou noc

v tom městečku kde jsem chvíli makal na vinici

zplahočenýho a ožralýho mě doved až na chateau

vykukoval z poza rohu jestli jdu

miláček jeden

a teď před branami Marseille

přeběhla mi přes cestu žlutobílá sexuální kočka

pálil jsem to na svým Šimlánu z prudkýho kopce

rovnou do srdce města

v šílený zákrutě jsem hodil okem po mademoiselle

a málem to narval do betonovýho ostrůvku

rychlosti 45 km za hodinu

mohl jsem bejt na sráč

cizinec rozmáznutej po zdi kavárny Voyaer

minul jsem ten smrtonosnej beton o jeden centimetr

a to jen pro to že mám načtenýho Mauglího

a reflexy vytočený z cesty na čtvrtý kolečko z pěti

vjíždím do města

rezolutní hovado v kabátu vlajícím daleko za mnou

jako talár při šoustu

z držáku na kole mi trčí flaška rouge

jedu kolem ohňů a souložících jeřábů

černoši mi tleskaj

záliv rozklenutej jako stehna ženy a světla

a světla

dopadající na tvou sítnici

perforující duši v rychlým sledu

krvavě rudá kočka hoří přes cestu

řítíš se nocí

jedeš skrz jako kosa

pod temně modrou poklicí špinavýho nebe

/na moment tě podusí a pak ho přijmeš/

opilej padáš z kola na pláži

strkáš si sešit s básněma pod triko

moře šumí do tvýho

snu