Řeka citů

Hluboko uvnitř našich myslí

tam kde všech všechno je,

korytem řeka sviští,

v níž spousta pocitů pluje.

Ve světle noční luny,

na břehu stíny savců.

Se třpytí hladké struny

sedících citových dravců.

Občas své struny vytáhnou

a kouknou co chytili.

Ti šťastnější se pak smějou,

ostatní aby se modlili.

Hezkých pocitů tu nepluje moc

za to ostatních je příliš.

Ony vylézají jen když je noc

a zkoušejí zdali je chytíš.

Každý den se cítíš jinak,

vždy tak jak rybář chytá.

Teď uklízí svůj podběrák,

za okny už svítá.