Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Přítel

29. 10. 2011

899

Autor

Mangrah

Čekání na Godota.

Že prý pod lampou je největší tma,
ale já mám pořád pocit,
že jen když zavřeš oči.
Pak přestaneš se sám sebe bát.

a pak se umíš ptát na to, co chceš.

Že jen zhasnout všechny svoje lampy,
a ponořit se do temnoty,
že jen pak to budeš ty,
bez masek, pochybností, bez společenské vaty.

a pak umíš obejmout a obejmout se nechat.

To ale strach, náš průvodce životem,
světla rozsvítí, lampy zapálí,
protože co by z nás bylo, kdybychom se nebáli.
Pak začnem se trápit všichni svým Godotem,

a čekat a čekat na něj, než někdo ty lampy vymlátí.

8 názorů

jde ti to a to moc, to víme... povídky máš taky bezva, žádná literátština, tvůj zřetelnej pohled, srozumitelnost.... pilíře na kterejch to trčí, fajn na to přijít ve třiadvaceti, teď si jen tak v klidu budeš zrát.. :) tak čau a měj se..

pavelpavel

17. 01. 2012

Dát tip

moc dobrá ****

Ostrich

18. 11. 2011

Dát tip

Nenechat se nést okolím, odstřihnout se od běžného chování, od vzorců - to jde pro většinu lidí hodně těžko, pro některé lidi to možná nejde vůbec. A zavřít oči - to je moc dobrá metoda. Potíž je v tom, jak pokračovat v cestě, která byla se zavřenýma očima načata. Zavření očí taky může být čímsi jako potopením se pod hladinu - ale jak tam žít, jak tam dýchat? Dá se to? A jde to naučit? Lze si vytvořit nový svět blízkosti "tam dole", když veškerý dosavadní život byl tam nahoře - a jakmile otevřeme oči, jsme jak bublina taženi nad hladinu? Povedená básnička, přesné zachycení... strach ztratit ten dosavadní svět, strach být jinde, strach ... z nemožnosti návratu.