Útěk?

Utíkáš před nimi,
objímá tě strach.
Bodají tě jehlami,
drtí duši v prach.

Ohlížíš se,
klopýtáš.
Minulost ptá se,
„Kam pospícháš?“

Trýzní tě,
nedají ti klid.
Mučí tě,
i když přejde svit.

Ohlédnout se,
v hrudi karmínový květ.
Ta dýka nese
vzpomínek tvých svět.

Štvanice věčná
srdce tvé sužuje.
Varování neslyšná
vítr tiše zavije.

Utíkáš sobě,
sama sebe odmítáš.
Do náruče tak hloupě…!
    …Smrti hravě nadbíháš.