Andělé smrti

Když ti ze života nezbylo víc, než jizva na bradě.

Prach objímá trosky pravidel jako zbytečný nářek.

Ze slov, na než stačí dech –

                „Bohové si to tak přejí.“

Jeden malý návod na žehlení.

Někdy nenápadný křížek na prsou porcelánovými prsty.

A těmi stačí lusknout.

Teď

.

Už se nemusíš nikdy ohlížet.

Lidé říkají, že jsme krutí.

A čas vrní jako sebevrah v naší náruči-

.

Hloubka němých pohledů nutí i prázdnotu

K závrati.

„V sutinách domu, pod troskami zvířete, které žilo v poplašném zařízení

Nalezla jsem drobnou panenku z porcelánu.“