to temné

kolik tváří?
kolik smutku v sobě skrývám?
ikdyž slunce září,
přes černou clonu se dívám

…a vidím bolest,
bolest bez naděje
/na vysvobození/
a tahleta bolest
je ve mně…
/užírám se jí…/

mám ji v sobě,
trhá mě zevnitř
…jsem v době
smutku a hořkosti

není úniku…
ze tmy a zapomnění
není úniku…
nového zrození

a tak jen bloudím,
tunely bez oken…
postupně se hroutím
/…a padám…/
mezi skalami nářků
/odrážejí ozvěnu/
…se řítím…
na ostré hroty
/ostré jako břitva/

zpět do temnoty…
do černého nitra…