přátelství

byly jsme
jedno tělo
jedna duše

stejná povaha
jen malé rozdíly
naše cesty se slily
v jednu…

svět byl náš
byly jsme spolu
žádná zášť
-možná jen někdy

rozumněly jsme si
smály se spolu
vymýšlely blbosi

chvíle s tebou
nikdy nebyly dlouhé
jen pochopení pouhé
stačilo k tomu,
abych byla šťastná

chodily jsme spolu
skoro všude
byly jsme nerozlučné
věděly jsme o sobě vše
to špatné i dobré

žádné přetvářky
žádné lži
spolu jsme přešly
i velké překážky

často jsme se nebavily
častěji však nepřestaly mluvit
kdo by se tomu taky mohl divit
byly jsme si tak podobné

byla jsi mou přítelkyní
mohla jsem ti říct vše
chápala jsi mé přání
-a já zase tebe

výbuchy smíchu
to bylo naše
byla jsi …
moje vše…

tak proč se naše cesty rozešly?
proč ztratilo se přátelství?
proč do našich životů vešli
jiní lidé, jiné známosti?

vím, že všechno co začíná
taky někdy končí
/ale proč to měl být náš konec?/
člověk si pak vyčítá
že to byla jeho vina…

/vzpomeneš si na mě vůbec někdy?/

s kým se teď mám smát?
komu se svěřovat?
kdo mě teď bude mít rád?
a proč ty jsi přestala?

ptám se teď sama sebe
proč to skončilo?
jak ztratila jsem tebe?
co to způsobilo?

připadám si nějak sama
nikdo jako ty
tu pro mě není
byla jsi to ty
ty jediná jsi mě znala

už nevídáme se
nepovídáme si
nesmějeme se
neznáme se

všechno je pryč
je mi z toho na nic

viděla jsem tě s jinou
našla sis novou kamarádku
náš vztah se rozplynul
jak kouř nad krajinou

je mi smutno
ale tobě to nevadí
člověk jako ty
si vždy nějak poradí
jenom já ne…

asi jsme nebyly
tak stejné
asi ses změnila
možná i já…

nezbylo mi nic…
někdy vzpomínám
na krásné chvíle
na tebe, na naše
-přátelství-

…je pryč