každá jsme jinde

Nedávno jsme se potkaly.
Byla to hrozná cesta domů.
Seděla jsem a viděla tě…
tak jinou a vzdálenou.

Chtělo se mi brečet.
Hlavou mi projelo vše, co jsme zažily.
Už se to nikdy nestane…

Smála ses a pak z okna hleděla.
Když tvůj pohled, zabloudil ke mně,
musela jsem se odvrátit.
Bála jsem se setkání s tvýma očima,
Bála jsem se tvého pohledu…

Řekly jsme si jen „Ahoj.“
A já si připadala tak hloupě.
Zněla z toho přetvářka…

Cítila jsem strašný smutek,
Ale pak…
snad i trochu nenávist…

Jak se to vůbec mohlo stát?