déšť v duši

vytrvale prší
déšť snad chce smýt špínu
a já mu šeptám..
„To se ti nepodaří!“

lidi buď spí
nebo se mračí
/a já s nimi/

jen to podtrhuje už tak černé myšlenky
jen to podněcuje větší smutek
/kdo by se taky zrovna teď radoval?/
-možná úspěšní maturanti-

mám pocit,
že se ke mně všechno vrací
a štěstí z nás se ztrácí
mizí tak rychle..

vím, na co se mě zeptáš
a já se zas vymluvím
nechci ti lhát
jen nechci mluvit
/někdy je to těžké, víš?/

I only dreaming black and white..
tak jako v té písničce
nikdy jsi ji neslyšel
ani by se ti nelíbila

v jedné myšlence
ses mi ukryl
je silnější než ostatní
ale bolí stejně

mám strach
strach ze samoty
mám strach
a nemůžu se ho zbavit

jak taky, když..
jsi jen ty
a pochybnosti velké
ikdyž mi to říkáš
pořád jako bych tomu nevěřila
/promiň, to ta má povaha/

zas minulost
zas přítomnost
zas sny a přání
už mi z toho hrabe
už mi zas dochází síly
/to su vážně tak slabá?/

jen věčně nespokojená
jen věčně zasněná
jen jiná a vzdálená
jen tak moc zranitelná

vadí mi bejt sama
a přes to..
nechci být s lidmi
nechci mít
falešné ‘kamarády‘

nechci být
jen jako ‘být‘