Dobrovolně z ráje....

Já žila jsem poklidně v ráji sama, pak přišels Ty.

Já žila jsem v ráji, ale tys na dveře zabušil.

Zabušils na ty dveře mého klidu a vyzval mě, ať otevřu.

Já uposlechla tvůj hlas vábivý, o životě šťastném pějící.

Já ruku ti podala, vstříc životu se vydala a svá křídla

sněhobíla, za slib lásky ti dala, však ďábla v tobě jsem vidět měla.

Tys křídla čistá lačně serval mi, se smíchem mrazivím

tančils semnou valčík mezi plameny.

------------------------

Dveře ráje už se zavřely ...ty nejsou pro padlé anděli.

Zlobou, zradou a krví byla tvá křídla potřísněna , z tvěho ubohého těla stržena, již ráje nejsi hodna.

Vždit jsi dcera Evina a stejně jako tvá matka hříchu jsi podlehla. Škoda, že z jeji chybi ses nepoučila.

Byla jsi podvedena, čisotu anděla jsi za iluzi lásky dala a teď v plamenech tanec života tančís sama.

Neplač dítě žes démonům naletěla , vzdiť jen po životě jsi toužila a rajskou zahradu v naději opustila.

--------------------------

Já žila jsem v ráji sama, pak přišels ty a já s tebou z plamenech tančila, než tma tě opět pohltila

a já v plamenech stála a doteď....stojím sama. 

Ty plameny ,to byla tvoje láska co jiskrou srdce mé podpalila a když  ze srdce mého popel se stal,

tak láska tvá jak dým vznášela se ,vzdalovala a stejně tak se vytratila jen pocit lasky, jako pach spaleniny ,

co byla a co už není ,dál cítím v té propasti temné, kde srdce lidem tepe....jen pocit, co se jak dým pomalu rozplývá

a zbyde jenom vzpomínka, která po setmění v krásní sen a noční můru se snobí  .

Teď  klečím nad tím popelem, snad jako fénix z popela má lásna znovu povstane, snad znovu slibům uvěřím a jestli ne

....ten žár popela navždy vyhasne. Tak tě prosím démone ....vyzvi mne k tanci v plamenech, i kdyby to bylo naposled, 

protože lepší je shořet vášní tance ,než vyhořet.............