Pro D.

Jsi tichá (a plachá),

pláčeš si ve svém lese oproštění,

ztrácíš zábrany… a mě

a já tu zůstávám sám

v objetí druhých,

vydán napospas Bohu

a svým nepochopitelným představám

o kráse na pozadí myšlenek

jež odlétají donikam…

Jsi stvoření čisté

a možná ne…

Když ráno usínám

zdá se mi sen o probdění

všech těch nocí

a rán

kdy jsem s tebou

i nejsem…

a nebudu

Vracím se s tebou

do tvého lesa

jsi skleslá, umazaná od všech těch slov

a činů

ale ozdravená

a napjatá co… bude dál?