Romantika de Sade

Rafinovaný citový sadismus je pro ženy velice přitažlivý a málokterá odolá jemnému romantickému svůdci de Sade, který ji poskytuje nejvyšší blaho ruku v ruce s nejhlubší tyranií. Mučí ji citovou slastí, náznaky, nejasností, erotikou bez jediného doteku. Trpělivě dobývá její důvěru, masíruje ješitnost a vyzdvihuje jedinečnost. Žena shledává, že tak čistou lásku ještě nezažila a žasne nad existencí tak zvláštního, zdrženlivého muže, který ji naprosto rozumí. Je omámena a unešena. Sadista chladnokrevně postupuje vpřed a pomalu odkrývá své temnější stránky. Žena je zmatena, zděšena a vzrušena. Možná, že atraktivita skrytě sadistických mužů spočívá v projekci nejtemnějších zákoutí hlubin lidské duše. On, sadista bourá masku celistvé dobroty a ven se dere čerstvě probuzené, odpočaté, po staletí civilizace spící, agresivní, nelítostné zvířecí pudy, instinkt zla, nutící kočku hrát si se svou obětí. Novost, svěžest a brutální síla přemůže v člověku kultivované dobro a výchovu k neubližování. Možná, že kruté hry mezi mužem a ženou mají jádro v oboustranném komplexu méněcennosti. Především se ale žena odmítá vzdát umně podsunutého iluzorního nebe, drogy, na které je závislá. Temný rytíř de Sade v ní rozehrává širokou paletu citů, pozitivních, negativních, příjemných i nepříjemných, polarizace nerozhoduje, působí hloubka, která váže oběť k trýzniteli. Pouto je promyšleně upevňováno dlouhými přestávkami ve vztahu, kdy lze za nic dosadit cokoliv podle potřeb a představ šitých na míru, období toužení, stesku a sebesvádění. Tím přechází kouzlo sadismu do dalšího rozměru, nadpozemské slasti a strasti. Oběť je pevně spoutána a fixována milostnou autosugescí, naprosto odevzdána katovi své osobnosti. Žena je přetransformována v bezmocnou loutku, s kterou si sadista může dělat, co chce.

V této fázi zažívají oba konečné vyvrcholení. Ona se zcela poddá roznícené vášni, ztratí poslední zábrany, rozmetá svůj dosavadní život, vzdá se všech závazků, vztahů, sebe a položí šťastně bělostnou šíji na katův oltář. On s největším požitkem překročí tuto zamilovanou trosku, kterou s rozkoší hluboce pohrdá a poctí ke všemu svolnou ženu ledovým odmítnutím, na tváři masku údivu a lítosti z nedorozumění. Poté se záhadným, spokojeným, krutým úsměvem opustí bez sebemenšího vysvětlení scénu a nechá pokořenou ženu dokončit vlastní sebedestrukci.