Já

1.

Velká města jsou kolem nás.

a v nás pole rozlehlé.

Poezie mlčí.
Broukajíc tře
zrno
ve svých dlaních.

Cesty jsou suché,

Jejich ústa plná
písku a slov.

Jako skot

Čerstvě rozený

Vstáváme a padáme

Když utíkáme od stáje

Velká města jsou kolem nás.

A stále v nás pole rozlehlé.

2.

Bylo v noci

bylo v létě

v tichem teplu

radost a já.

Ležely jsme vedle sebe

Hodiny a hodiny jsme ležely

Celé léto jsme ležely

V trávě, ve vodě, na poli, v lese, ve městě

Ve tmě.

Jen tak.

Ze zvyku.

Jen radost má a její já.

3.

Moje jméno se ve mně

bolestivě rozezní

když někdo, cízí, ho potichu

(sotva)

letmo vysloví.

Potom ve mně duní

Hluběji než zvon v poledne

V neděli

Potom se ve mně stočí

Jako vzácný papyrus

přínášející smutné zprávy

Neboť nezní jako já

Když ty říkáš A

O jedno písmeno jsem více jiná

Jako beznadějně zatoulaný pes

jsem

mezi cízí písmeny a cízí zvuky

4.

Hledám nový jazyk,

ve kterém bych se mohla ztracet.

A slova, slyšena poprvé.

A dutiny, v něž věty duní, mrholí a voní

jako záhon hroznatého modřence.

Hledám nové město hledám novou dědinu

Abych se na jaře

mohla tam rozptýlit a osázet

Rozpučet a zemřít.

Zase, znovu hledám

Nové nebe, nové letopočty a tu sámou stejnou Já.

5.

Stínů

neznáma plná

Jsem jako v dlaně zrna

V sobě nosím klas a bodoucí čas

z jenž otázka plane

Co se mnou bude  Co se ze mně stane

6.

Nejvíc sáma jsem nejmíň cízí.

Kolem mě všechno mízí.

Neustále všude kolem noc

a ticho se rozplývá

Ve mě jenom Já

a v mém Já každou chvílí

moje řeč umírá

dokola a

dokola

už jenom Já

když i to cízí mízí

ještě pořád Já

kterou nikdo nezná

kterou nikdo nemá

7.

Utekla jsem do města

Ve kterém básníci umírají

v křečich prvních a posledních vět

Kde po smrti se rozvlhčí vzduch

Kde po smrti měkké tóny mění se v ruch

Do města v kterém se po básnících rozpláče dav

popotahuje a potácí se a kňučí

(Od rádosti a samoty a smutku)

Do města

kde nikdo ti neručí že nezemřeš sám.

Ke mým uším pomalu

ubřečen básník se naklání

a vzlyká a vypráví.

Město večer v prázdno dýchá

Poslední básník v smutném městu

Na rukach mych leží  a vzlyká.

8.

Uprostřed noci červené nebe

Všude ve mně tichá noční tma

mrholí a tepe.