Nejčkonc si vzpomínám

Byla jsem unuděná a vyčerpaná ze životního stěhování.

Potřebovala jsem se uvolnit a trochu přijít na jiný myšlenky.

Tak jsem šla plavat.

Ještě spolu se ségrou, bráchou a kamarádem z baráku.

Blbli jsme, potápěli a tak.

Já se vždycky bála skákat ze skokanskýho můstku,

ale nenechala jsem si ujít pohled na ty odvážlivce, který to dokážou.

Jeden skákal.

Byl na něj tak krásnej pohled, že prostě musel patřit mě.

Dali jsme si rande.

Bylo to fakt perfektní.

Trochu to z mé strany skříplo, když jsem se dozvěděla, že je o 3 roky

mladší než já.

Za čas jsem si na to už ani nevzpomněla.

Nastaly vánoce.

Sakra.

Odjel na celý svátky domů - do ciziny.

Mě tu nechal.

Snad neměl ani strach, že bych tu mohla zvlčet.

Já bych kvůli němu opravdicky nezvlčela.

byl Štědrý den.

Přišla jedna sms zpráva - prej: \"Hezký vánoce přeju\".

Jo, já taky LÁSKO.

31. prosinec se přiblížil.

Je ráno.

Přípravy a tak všechno okolo.

Jde to mimo mě.

Jo, pomáhám, ale nic mi to nedává.

Žádná radost.

Nakonec se opiju a jsem happy.

Nenapsal.

Je druhý den po Silvestru.

NEOZVAL SE.

Nevím co s ním je.......