Jsem prej jiná, no a co?

Prej jsem zajímavá, mi občas říká.

Prej jsem zlá, tak se občas na mě dívá.

Moc mluvím, žárlím, málo se od ostatních učím a ještě míň čtu.

A co já na to?

Směju se. Až koutky mi praskají.

Valím se smíchy přes neuklizený prádlo a rozházený bordel na zemi.

To se mu asi taky nelíbí.

A co pak?

Sedím, stojím a přemýšlím. Chvíli tady a pak zase jinde. Zrcadlo díky svýmu přemýšlení konečně vyleštím.

Když přijde nad ránem domu, dokonce i to prádlo z tý země sbalím.

A co dál?

Dám ho do kufru. A ten dotáhnu za dveře.

Vyměním zámky, zabouchnu dveře.

A dál se smíchy válím přes ten bordel na zemi.