Tento způsob léta...

a šumů les.

Lámání trávy, její marné výkřiky

a zástupy davů na látkách.

Plameny vášně a v srdcích led.

Jen led a mráz, nic víc.

Hlavy plné prázdného

skla snažícího se ubít samotu.

Záplava krásně nesmyslných,

zbytečně vysypaných akordů řeči.

Bezbřehé hledání břehu

v nekonečném jezeře samoty

a bezmyšlenkovité tápání

pouští temných myšlenek,

pouští zalévané prázdným kalichem čehosi

hořkého.

Každý na jiném konci

téže cesty,

mezi nimi rozcestí,

která nikam nevedou.