Pohled minulosti

Dnes jsem tě spatřila

ani tě neoslovila

stydlivost mě přemohla

Byls tak krásný,

stačil je pohled matný

a ve tváři se mi objevil  pohled slastný.

Byl to již půl roku můj sen,

tebe vidět jen.

A teď to přišlo nečekaně,

osud si vybírá svoje daně,

nepodali jsme si ani dlaně.

Nevím,zdas mě vůbec viděl,

daleko si od mého místa seděl,

z okna ven hleděl

 a moje srdce  znovu měl aniž bys to věděl.

Ani jsem neviděla tvoje krásné,hnědé oči

a svět se se mnou přesto točí!

Hyjé jeď už kočí

a popožeň můj osud,

ať se netrápím jak doposud

a dej sem piva sud,

ať na chvíli zapomenu

a nebo mi napusť láskou plnou vanu

a pěkně mě v ní vykoupej

a svíčky naděje mi nesfoukej.

Moje oči říkají: chci tě

a je jedno jestli na trávě či v bytě!

Přitahuješ mě velmi fyzicky,

ale ne jen to,líbíš se mi taky psychicky

a to je dost!

Proč jsem tě neoslovila a nepřešla své stydlivosti most?

Přepadá mě zlost!

Ráda bych si s tebou promluvila

a kletbu strachu zlomila,

ale ty by si mě asi slyšet nechtěl,

možná by si na mě křičel

a nebo vůbec neodpověděl.

A toho se bojím velmi-na to nemám nervy.

Kéž bys mě oslovil první ty!

řekl bys třeba jen.že mám pěkný kalhoty

nebo bys mi začal vyprávět své trampoty,

že tě bolí záda

a já bych,že tě vidím byla ráda.