Kronika

Můj bývalý nadřízený byl němec. Byl to docela milý člověk,avšak nedokázal jakožto obchodní zástupce své společnosti jednat s britskými partnery.Takže mu nezbývalo nic jiného, než jednat se zákazníky, pouze svým rodným jazykem jazykem.Ne všichni mu však rozumněli.Tak například angličtí sponzoři či obchodní partneři si museli najímat překladatele. Ne s každým překladatelem si rozumněl. A proto se rozhodl, že se přihlásil do anglického kurzu pro začátečníky. Koupil si proto malý linkovaný sešit, aby si do něj mohl dělat poznámky z jednotlivých hodin.  Jednoho večera se však stalo, že už měl na doučování všechna cvičení v učebnici vypracovaná, a tak se rozhodl na konec zápisek si načtrnout jakousi úvahu. Vypadala zhruba takto: Jsem svázán, nemohu dál. Vteřinová ručička tiká nahlas bez přestávky. Nedokážu ten protivný zvuk nevnímat. Už se tak nesoustředím. Má křehká duše se pomalu rozpadá a je mi do pláče. Proto jsem se zeptal našeho pana profesora, jestli bych si nemohl odskočit na toaletu. Po váhavém přemýšlení mi povolí odejít z místnosti, ve které se učíme.

Dávám se nenápadně na útěk. Mé plíce nestíhají.Náhle se zastavuji před budovou na chodníku.  Zjišťuji, že teprve nyní vnímám celý ten hluk a shon kolem. Rozhodnu se projít malou uličkou, abych se dostal na nevelké náměstí. Myslím, že se jmenovalo Kateřiny VI . Právě posedávám v nepatrné kavárně a vytahuji si blok s tužkou. Piji přitom kávu s mlékem a cítím se fajn. Zakončuji touto větou moji úvahu. Jakmile přestal psát, cítil se unavený. S nevýrazným hlasem poděkoval číšníkovi, zaplatil a odešel.Pan Karel  si nesl svoji aktovku o něco veseleji, než ráno. Poté se ještě chvilku procházel po městě, než zamířil na přeplněnou autobusovou zastávku.