Mezi nebem a zemí

Mezi nebem a zemí  studí,

a já se stydím za všechna překročení

bez obrácení,

a přímo za nosem

každý unesen

stejným obrazem.

Hlava s obvazem ví, co bolest je

A samozvanci smí chodit zavřenými dveřmi.

Ale věř mi, že odměnou není ratolest  ze zlata,

Ale malá dětská záplata a slza, která studí tam,

Kam hrobník nemůže bez kůže.

V domě U Matky osiřelé stářím,

Zase tu ležíme na polštáři

A v přeplněnosti se utíkáme schovat

S dřevěným koníkem

A víme, že nejsme bez bolestí,

ani v dospělosti.

A jdeme cestou kolem hřbitova,

Cesta je pro nás hotova.

A chceme pak zpět sem – mezi nebe a zem.