Pamět slov

hromadná hora je podivně poetická formulace .) (není jediná), pak je tam překlep jednat na jednak Myslím, že otázka paměti je složitější: jsou obrazy, které v paměti nechat chceme, jsou obrazy, které chceme zapomenout (většinou je skutečně vytěsníme) a jsou ty ostatní obrazy, to všechno těká a pomalu, velmi pomalu mizí a s tím i místa, události, osoby, ke kterým se vážou. Nakonec je každá natvrdo zaznamenaná nebo vyvolaná vzpomínka fixací nikoliv jí samé nebo něčeho v naší paměti, ale právě konkrétního místa nebo události. Místa, které pro nás kdysi něco znamenalo, a které se jako by, navzdory hmotnému trvání, ztrácí společně se vzpomínkou, a jsou jako by pomyslnou oázou "tam někde", kde jsme ještě schopní cítit, co jsme cítili kdysi. No, právě čtu Hledání ztraceného času, takže to na mě asi zanechalo stopy .)