Úvodník od autora brackenridge

Tak jakej byl víkend?“ vycenila na mě Elsa prvotřídně severoamerický chrup.
„Fakt úžasnej,“ opětoval můj chrup (středoevropsky nepravidelný, zato unikátní).
„Cos dělala?“
„Sem...psala takovou povídku... jako.“ (Lehce stydlivě; já to zámořské sebevědomí prostě nemám.)
Jsem spisovatelka? Kam to píšu? Dostávám za to zaplaceno? Jsem slavná?
Ne, na veřejný internetový literární server, ani ň a prdlajs.
„Tak proč to děláš?“

Nedávno jsem narazila na krásné verše, které napsal Pavel Javor v exilu:

V německé zemi u Stuttgartu
rozkvetly aleje -
a mně tak smutno je
v té cizí zemi u Stuttgartu!
Pro mě tu skřivan nezazpívá
a stromy nekvetou.
Myslím na zemi opuštěnou
a snad i prokletou.

„Čtení, psaní, diskuse...to je vyjádření takové... kulturní identity národa.“
„Tobě se stejská?“
„Někdy.“
„Tak proč se nevrátíš domů?“
„Já jsem doma už tady...nebo...nikde... Nebo vlastně všude.“
„Tak se vykašli na tu tvoji kulturní identitu a pojď na bingo a na pizzu.“

Děkuji, Písmáku, děkuji!

(I když mě občas napadá, zda si Javor v Kanadě při studiích české meziválečné a exilové literartury jako humanistického a demokratického kulturního proudu občas také tajně nepřikousl z hamburgeru?)