Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seU krmelce
Autor
oran
V lese jsem narazil na ježka, a zatímco jsem si na pařezu vytahoval bodliny, napadlo mě, jaké to asi musí být v říši zvířat. Ježek si tak jde, čmuchá nějaké žrádlo a pak prásk a je z něj placka. Ze mě placka tak lehce nemůže být, ledaže bych potkal hrocha, který by skákal ze skály placáka a já se zrovna potápěl. To není moc pravděpodobné, to znamená, že být zvířetem nebo zvěří není žádná sranda.
Ježkovi jsem se omluvil a řádně ho zakopal. Když jsem sekal dlátkem písmenka do žuly, přišla za mnou liška, jestli nevím o nějaké pušce. Zeptal jsem se jí, na co potřebuje pušku a ona ať držím hubu a něco jí seženu, že je to otázka jejího života a smrti. Buď odstřelí hajného, nebo si to rovnou může vykopat vedle ježka.
„Hm, co máš s hajným?“
„Co bych s ním jako měla mít? Je to prostě debil, jak vidí lišku, střílí. Nevím, asi nějaký problém z dětství, nevím proč kvůli vzteklině tak vyvádí“
„Hele, flintu nemám, můžu ti dát jen tenhle malý rýček“
„Rýček.. mě odvezou.. dej to sem, a radši se tu teď moc nepoflakuj, bude tu husto“
„Jak to myslíš husto?“
Bimmmmm… „takhle husto, ještě nějaký dotaz?“
Hm, začal jsem si zamačkávat bouli a potom, co liška odběhla, jsem sešel kus z cesty.
Po asi kilometru jsem narazil na hájovnu.
„Heheh, vy jste potkal lišku, že jo?“ Smál se mi hajný a poskakoval na jedné noze.
Dostal levý hák, postřelil si psa a pozval mě na čaj.
„Víte ta liška je v pohodě, občas sice dělá kraviny, ale jinak je úplně neškodná, zrovna včera tady vyřvávala, že už ji pěkně sere ježek, a že se o něj postará. Nevím, co tím myslela, jak by se asi mohla liška postarat o ježka, že jo“
Napadlo mě, že docela dobře. Pak si všiml mé boule a nakopl mě do břicha. „Už vás hlava nebolí, viďte?“ Poděkoval jsem a v předklonu se dopotácel ke krmelci. Seno a kaštany před spaním byly vcelku chutné, ale stejně jsem měl v ústech divnou pachuť. Tohle je fakt divný les, pomyslel jsem si a zařval na sovu, ať už konečně drží hubu.
10 názorů
no já to asi neberu jako povídky moc, spíš takové prozaické básně. popis, bez ambicí na zakončení.
To už je druhá povídečka, která velmi dobře začne, neschází ji vtip i od začátku narůstající napětí, ale pak se to zvrtne a ten konec je už slabý. Přitom máš dar dobrého jazyka, který má spád, vtip, nenásilně vkládáš přímý hovor, vše bez balastu.