Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOdkaz
Autor
Mariannna
Odkaz
Dejte mi volnost- proč svazujete má křídla?
Mé oči zakrýváte šátkem, abych nikam nedohlídla!
V životě, kde i lásku cítím jako trest
Když chci se jí nechat vést
v bolestném zjištění
stává se mi vězením-
Nesmět se nikoho dotknout a necítit teplo lidského těla...
v nekonečné touze vykřiknout najednou zjišťuji, že jsem oněměla...
Pusťte mě znovu žít- proč zavíráte mě v mém vězení?
Ruce tisknete mi, abych nezmohla nic a v tomto pevném sevření
připomínáte mi oběť dnů
které jsem plně v naivnosti odevzdala svým snům
A to co z nich zbylo
se na padrť roztříštilo...
Postačí však myšlenka jako připomínka dní, kdy procházela jsem s bolestí světem
a důvod této své pošetilosti předám svým dětem.
Nedotýkejte se mě v mém chladném světě- proč objímáte mě s něžností?
Hladíte mě s láskou, když sami lásku necítíte a stáváte se prázdnou bytostí
jež zná útěchu pouze v objetí milenců svých...
bez záblesku smutku doufaje jen v několik posledních
trápení, která bez úsilí zmizí a s dalším větrem pominou
a ti lidé, kteří mě znají a čtou tyto řádky snad prominou,
že neocením to, čím oni žijí a vstávají každý den
omluva zaznívá za pravdu, které se každý cítí nehoden...
Neopovrhujte mnou- vy nejste pouhopouzí lidé?
Chybujete a nenávidíte stejně jako já! Avšak s klidem
soudíte bez důvodů- jen stačí, když můj křivý pohled úsekem vás urazí
Slyšte mě všichni- nenávidění i milovaní moji drazí!-
Nikdo z vás mě nezlomí, i když se před vámi skloním!
Své já si uchráním- spíše to, co z něho zbilo vašim konáním!
Kdy milovala jsem bez zábran lidi a jejich trápení přikládala sobě!
Kdo jsem dnes? Jen člověk, který nenajde klidu ani ve vlastním hrobě!
Darujte mi vaši lhostejnost- proč mé jméno zní z vašich úst?!
Při hodinách dlouhých u sklenice alkoholu necháváte růst
nenávisti navzdory sobě ve společnosti,
ve které plahočí se s těžkým údělem lidské bytosti,
a těmito opovrhujete...-
Cožpak bohatstvím nebo svou krásou zvítězí s lehkostí v tomto dnešním světě??
Vašim pokrytectvím a hloupostí ztrácejí lidé význam svého bití- pokud milovali
zrovna vás a zrazenými se stali...
Některé z vás oslovilo těchto pár vět
a zvědavost našeptává- kdo je psal?
Jsem mladá- téměř dvaadvacet let.
Avšak život mě nešetřil a dál
cítím jak s přibývajícími dny má duše stárne (zdárné)
když prošla jsem místy, před kterými mě nikdo nevaroval
však přesto mohu říci- přes všechna úskalí mé konání bylo zdárné!
cítím se silná napříč tomu, že bolest oslabuje a doléhá na mě její val,
sílí zklamáním z důvěry a zmatením v láskách
kterým kdysi každý člověk podléhal
než odhalil způsob jak zastavit ji ve svých myšlenkách.
S mládím rostou iluze o tomto světě,
o kterých píši skrytě takřka v každé větě.
A čím více život naděloval mi let
netoužila jsem již napravovat lidskou společnost a léčit její bolest.
jako Varování zanechám tu pošetilost svou
pošetilé matky, která ještě nebyla matkou
Společně s iluzí tohoto světa
kde lež s trápením se střetá
zklamání vzkvétá
lidskou lhostejností
a potom tytéž lidé ti řeknou- žij a dýchej bez bolesti.
Povím jednou svým dětem
Jak můj život stal se pohádkovým příběhem
kde princeznu sužovali draci a černokněžníci
kde však nedolehl její hlas k žádnému princi
přesto však nepřestávala bojovat a občas i vítězila-
a jednou sama dosáhla toho, o čem vždy v bláhovosti snila...