Příběh realisty.

Já budu bohatý bankéř. Budu mít vystudovanou prestižní vysokou školu a budu mít skvělé vyhlídky na budoucnost. Budu mít dvě děti a hezkou ženu. Všechno půjde podle plánu, budu každý den děkovat Bohu za to, že jsem se dožil tak skvělého a požehnaného dne. Můj život bude vypadat tak skvěle, že se bude zdát, že už ho nikdo ničím a nijak nezkazí. Ovšem přijde den, kdy mého syna unese psychopat, který se bude 2 týdny v kuse uspokojovat na jeho živém, později i mrtvém, těle. Nakonec najdu jeho mrtvolu a se ženou půjdu za ruku, až poneseme jeho urnu z krematoria a půjdeme vyřídit místo na hřbitově. Moje žena bude příští dva měsíce trpět hlubokými depresemi a můj druhý syn budou v zajetí prášků a psychiatrů. Chování mé ženy se asi za 4 měsíce uklidní, ale její duševní stav bude pořád špatný. Už to nebude ten krásný život plný radostí, ale fádní přežívání ze dne na den. Veškeré barvy začnou šednout, a moje kravata slušného člověka začne pod nátlakem povolovat. Můj druhý syn bude chodit domů ze školy velmi pozdě, ale nebudu mít sílu na to, abych něco řešil. Občas zajdeme se ženou našemu prvorozenému položit kytku na hřbitov. Jednoho krásného dne mi zazvoní telefon, ze kterého se ozve, že se můj syn předávkoval toluenem a poté zemřel. S klidným a velmi laskavým hlasem mi též sdělí, že mám přijít vyplnit papíry na pitevnu a přijít si vyzvednout tělo. Ty papíry mě budou velmi nudit, neboť jsem je už jednou vyplnil. Moje žena mi několikrát omdlí v náručí. Měsíc po této události se začne hroutit, ale ujistí mě, že je vše v pořádku, že potřebuje jen čas. Jednou v pátek přijdu domů z práce unaven a velmi znechucen, neboť ekonomická krize dopadne i na naši banku. Pozdravím ženu, ale odpovědi se nedočkám. Místo toho se mi nabídne pohled na mozek rozmetaný po našem krásném koberci z 18. století. Po třetí budu muset vyplňovat ty nudné papíry a domlouvat flek na hřbitově. Hned po tom, co to vyřídím a počkám, až kriminální uklízečka odnese všechny kousky lebky mé ženy z mého krásného koberce do auta, se posadím do svého oblíbeného křesla, opiju se a usnu. Začnu nesnášet lidstvo, život a Boha, kterého budu vinit, ze všech mých životních potíží. Postupem času se ze svého velkého bytu přesunu do garsonky a začnu prodávat drogy, kvůli nedostatku peněz. Budu se snažit na svůj život zapomenout, ale myšlenky na moji rodinu a na dobu před úmrtím mého prvorozeného mě budou stále pronásledovat. Občas si jen tak sednu v koupelně do vany a budu přemýšlet. Tři týdny potom najdou moje tělo zdolané ketaminem na hrobě mého syna.