Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePoznání změny
28. 01. 2012
0
1
375
Autor
Miroku
Poznání změny
Všechno stárne a spěje k neodvratnému konci. Smrt je pouze jiné jméno pro změnu. Natolik rázné a známé, že při vyslovení vám přeběhne mráz po zádech. Mladí s hlavou v oblacích sní o budoucnosti. Staří vzpomínají na mládí, přemítaje kolik snů se vyplnilo. V budoucnu ani v minulosti smrti není. Smrt je zde s námi. Právě teď a tady. Ten, kdo jí nahlédl pod kápi a ucítil její ledové objetí už ví...
Mnoho lidí prožije život ve strachu ze změn, které jim připomínají jejich vlastní pomíjivost. Nikdo však pořádně neví, co s tím. Vědci vymýšlejí nové léky, operace, či postupy jak zabránit procesu tlení lidského těla. Věřící zas pro změnu hledají stálost přes boha spasitele. Umělci v umění a státníci ve velkých činech. To vše dělá pošetilé lidské ego v honbě za nesmrtelností, nebo spíš za neměnnou stálostí. Děláme sobě velkých památníků, které nás mají navždy připomínat.
Země kde se tohle vše odehrává je malá. Vládne tam muž jehož jméno nikdo nezná. Všichni ho nazývají Vůdcem.
Na rozlehlém náměstí stojí shromážděný dav věrných následovníků. Ničeho není slyšet přes hlasité rozpravy, které lidé v něm vedou. Všude se mluví jen o jediném. O Vůdci. “Vůdce je skvělý vyvedl nás z krize.” prohlašuje mladý student téměř se slzami v očích. “Vůdce nás zbavil všech nepřátel lidského štěstí. Všechny je vyhnal a nyní můžeme konečně prosperovat.” poučuje všechny okolo sebe vysloužilý voják. “Říká se, že Vůdce chodí mezi nás. Prý se chce ujistit o našem štěstí.” roznáší zas další mýtus či polopravdu stará bába a všechny její stejně staré, či starší přítelkyně horlivě přikyvují. Takových slov byl dav plný. Ať jste slyšeli co jste slyšeli, vždy to byla jen chvála Vůdce. Náhle však hukot mluvícího davu prořízl ostrý zvuk sirén vyzývající shromáždění k tichu. Přichází Vůdce!
Na reflektory osvětlený balkón vchází z rezidence člověk spíše nižšího vzrůstu. Krátce střižené vlasy a tvář bez jediného vousu ukazují světu disciplinovanost této osoby. Vojenská uniforma plná vyznamenání odkazuje na stará dobrodružství, jenž prožil ve válkách. Přichází k mikrofonu. Po celém náměstí panuje napjaté ticho. Každý člověk v davu napjatě sleduje balkón. Muž na něm se nadechne a charizmatickým hlasem rozjede kolo propagandy.
“Mí věrní.” přečte úvodní slova svého projevu a odmlčí se poslouchaje působivou ozvěnu.
“Dnes v tento požehnaný den. Máme několik důvodů k oslavám.” opět se odmlčí. Pohledem rychle přejede po davu. Vidí, jak všichni napjatě poslouchají. Jeho moc nad nimi je neomezená.
“V tento den před třiceti lety jsme společně vyhnali všechny, kteří chtěli bránit lidem této skvělé země ve štěstí!” jen to dořekne dav skanduje jeho jméno. “Vůdce Vůdce ...” samolibě chvíli naslouchá pak jediným gestem přinutí všechny k absolutnímu tichu.
“Můžeme také slavit nedávné události v okolních zemích. I tam se lid vzbouřil. I tam nastala revoluce, která svrhla všechny zkorumpované zlosyny a nastolila spravedlivý režim pod vedením člověka, který má zájem na blahu svého lidu!” opětovné skandování. A zas je jediným gestem všechny utiší.
“Mí drazí. Běžte! Běžte a oslavujte výdobytky naší revoluce. Oslavujte naší společnou cestu ke štěstí!” přehlídne shromáždění a zasalutuje. Všichni mu provolávají slávu.
Ještě chvíli postává na balkóně, dávaje tím najevo lidu svou oddanost jeho blahu. Poté se obrací. Vchází z balkónu do své pracovny. Se zavřenýma očima si vychutnává skandování davu. Sám pro sebe skanduje s nimi. “Vůdce! Vůdce! Vůdce! ...” pak dává pokyn služebnictvu k uzavření dveří na balkón. V místnosti je hrobové ticho. Užívá si svůj triumf.
Náhle prolomí to magické ticho. “Přiveďte mého lékaře.” rozkáže. Sluha se ukloní, “Ano můj Vůdce.” a běží vykonat rozkaz. Vůdce usedá k ebenovému pracovnímu stolu. Ani ne za pět minut do místnosti vchází vysoký pohublý muž. Mastná ofina mu padá do očí. Před pracovním stolem zastaví. “Buď pozdraven můj Vůdce.” provede malý úklon. “Tak co’s pro mě připravil můj věrný?” ptá se jemným hlasem. “Mám pro vás to co jste si přál. Mám lék, který zastaví vaše stárnutí.” “Skvělé. Díky vám bude naše revoluce úspěšná.” Lékař se začervená a pokloní.
O pár hodin později jde Vůdce podstoupit lékařský zákrok chránící tělo před smrtí. Spočívá v nahrazení těla mechanickými zařízeními. Jediné co z původního těla zůstane je mozek. Na ten bude vše připojeno a bude jím řízeno. Vůdce ulehá na operační stůl. Jeho osobní lékař mu podává uspávací sérum.
Ve spánku se Vůdci promítá co prožil. Od včerejšího projevu, přes revoluční den, až vše zakončí nejranější vzpomínka na den narození. Vidí jak se rozplývá ve světle a cítí ledové objetí. Opatrně nahlíží pod kápi a už ví, že života bez smrti není.
Všechno stárne a spěje k neodvratnému konci. Smrt je pouze jiné jméno pro změnu. Natolik rázné a známé, že při vyslovení vám přeběhne mráz po zádech. Mladí s hlavou v oblacích sní o budoucnosti. Staří vzpomínají na mládí, přemítaje kolik snů se vyplnilo. V budoucnu ani v minulosti smrti není. Smrt je zde s námi. Právě teď a tady. Ten, kdo jí nahlédl pod kápi a ucítil její ledové objetí už ví...
Mnoho lidí prožije život ve strachu ze změn, které jim připomínají jejich vlastní pomíjivost. Nikdo však pořádně neví, co s tím. Vědci vymýšlejí nové léky, operace, či postupy jak zabránit procesu tlení lidského těla. Věřící zas pro změnu hledají stálost přes boha spasitele. Umělci v umění a státníci ve velkých činech. To vše dělá pošetilé lidské ego v honbě za nesmrtelností, nebo spíš za neměnnou stálostí. Děláme sobě velkých památníků, které nás mají navždy připomínat.
Země kde se tohle vše odehrává je malá. Vládne tam muž jehož jméno nikdo nezná. Všichni ho nazývají Vůdcem.
Na rozlehlém náměstí stojí shromážděný dav věrných následovníků. Ničeho není slyšet přes hlasité rozpravy, které lidé v něm vedou. Všude se mluví jen o jediném. O Vůdci. “Vůdce je skvělý vyvedl nás z krize.” prohlašuje mladý student téměř se slzami v očích. “Vůdce nás zbavil všech nepřátel lidského štěstí. Všechny je vyhnal a nyní můžeme konečně prosperovat.” poučuje všechny okolo sebe vysloužilý voják. “Říká se, že Vůdce chodí mezi nás. Prý se chce ujistit o našem štěstí.” roznáší zas další mýtus či polopravdu stará bába a všechny její stejně staré, či starší přítelkyně horlivě přikyvují. Takových slov byl dav plný. Ať jste slyšeli co jste slyšeli, vždy to byla jen chvála Vůdce. Náhle však hukot mluvícího davu prořízl ostrý zvuk sirén vyzývající shromáždění k tichu. Přichází Vůdce!
Na reflektory osvětlený balkón vchází z rezidence člověk spíše nižšího vzrůstu. Krátce střižené vlasy a tvář bez jediného vousu ukazují světu disciplinovanost této osoby. Vojenská uniforma plná vyznamenání odkazuje na stará dobrodružství, jenž prožil ve válkách. Přichází k mikrofonu. Po celém náměstí panuje napjaté ticho. Každý člověk v davu napjatě sleduje balkón. Muž na něm se nadechne a charizmatickým hlasem rozjede kolo propagandy.
“Mí věrní.” přečte úvodní slova svého projevu a odmlčí se poslouchaje působivou ozvěnu.
“Dnes v tento požehnaný den. Máme několik důvodů k oslavám.” opět se odmlčí. Pohledem rychle přejede po davu. Vidí, jak všichni napjatě poslouchají. Jeho moc nad nimi je neomezená.
“V tento den před třiceti lety jsme společně vyhnali všechny, kteří chtěli bránit lidem této skvělé země ve štěstí!” jen to dořekne dav skanduje jeho jméno. “Vůdce Vůdce ...” samolibě chvíli naslouchá pak jediným gestem přinutí všechny k absolutnímu tichu.
“Můžeme také slavit nedávné události v okolních zemích. I tam se lid vzbouřil. I tam nastala revoluce, která svrhla všechny zkorumpované zlosyny a nastolila spravedlivý režim pod vedením člověka, který má zájem na blahu svého lidu!” opětovné skandování. A zas je jediným gestem všechny utiší.
“Mí drazí. Běžte! Běžte a oslavujte výdobytky naší revoluce. Oslavujte naší společnou cestu ke štěstí!” přehlídne shromáždění a zasalutuje. Všichni mu provolávají slávu.
Ještě chvíli postává na balkóně, dávaje tím najevo lidu svou oddanost jeho blahu. Poté se obrací. Vchází z balkónu do své pracovny. Se zavřenýma očima si vychutnává skandování davu. Sám pro sebe skanduje s nimi. “Vůdce! Vůdce! Vůdce! ...” pak dává pokyn služebnictvu k uzavření dveří na balkón. V místnosti je hrobové ticho. Užívá si svůj triumf.
Náhle prolomí to magické ticho. “Přiveďte mého lékaře.” rozkáže. Sluha se ukloní, “Ano můj Vůdce.” a běží vykonat rozkaz. Vůdce usedá k ebenovému pracovnímu stolu. Ani ne za pět minut do místnosti vchází vysoký pohublý muž. Mastná ofina mu padá do očí. Před pracovním stolem zastaví. “Buď pozdraven můj Vůdce.” provede malý úklon. “Tak co’s pro mě připravil můj věrný?” ptá se jemným hlasem. “Mám pro vás to co jste si přál. Mám lék, který zastaví vaše stárnutí.” “Skvělé. Díky vám bude naše revoluce úspěšná.” Lékař se začervená a pokloní.
O pár hodin později jde Vůdce podstoupit lékařský zákrok chránící tělo před smrtí. Spočívá v nahrazení těla mechanickými zařízeními. Jediné co z původního těla zůstane je mozek. Na ten bude vše připojeno a bude jím řízeno. Vůdce ulehá na operační stůl. Jeho osobní lékař mu podává uspávací sérum.
Ve spánku se Vůdci promítá co prožil. Od včerejšího projevu, přes revoluční den, až vše zakončí nejranější vzpomínka na den narození. Vidí jak se rozplývá ve světle a cítí ledové objetí. Opatrně nahlíží pod kápi a už ví, že života bez smrti není.