Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Někdy mám pocit, že je mi dnes líp

30. 01. 2012
7
10
956
Autor
Radka Dupain

Chci vidět modrý nebe a kouřící komíny.

Chci natírat ploty, chci malovat zdi, sázet kytky a sekat trávu.

Chci chodit v dešti a vidět odkvétat tulipány.

Chci cítit jaro ve vzduchu a nabírat nohama podzimní listí.

 

Pamatuju si na to, jak si se na mě díval. Bylo to… nepopsatelný. Viděla jsem v tvých očích lásku, měla jsem pocit, jako bych se jí mohla dotknout, byla tak hmatatelná, tak skutečná, myslela jsem, že mi pukne štěstím srdce.

Usmál ses a řekl jsi mi, že to zvládneme.

Tehdy jsem tomu věřila.

A potom jsem viděla, jak naše láska umírá a nedalo se s tím nic dělat. Až příliš jsem na ní lpěla, až příliš na to, abych si všimla, kdy začala uvadat, ale stalo se a pak najednou byla pryč. A s ní i ty a moc to bolelo.

 

Nechci se už trápit tím, co nemůžu vyřešit.

Chci nořit nohy do písku a stavět z něj hrady.

Chci si zpívat a chci tančit.

Chci psát kuchařky a chci se smát každý den, celý den.

 

Když jsi odešel, zůstalo místo tebe zvláštní prázdno. Řekla jsem ti, že jsme oba vyděšení a časem to přejde. Ale odvrátila jsem hlavu a ty jsi věděl, že to, co jsem řekla, není pravda. Věděl jsi, že to nikdy nepřekonáme, řekli jsme si věci, které všechno změnily.

 

Naši kamarádi byli najednou tvoji a moji kamarádi. Náš byt byl najednou můj prázdný byt. Všichni mi radili, že to přejde, že mám jiný věci, na který se teď musím soustředit a řešit je.

Ale já jsem je nechtěla řešit.

 

Chci totiž řešit nejlíp tak nějak nic.

Chci plavat v moři a přitom pít slanou vodu.

Chci otáčet hlavu ke slunci a cítit paprsky na tváři.

Chci se vyválet ve sněhu a jezdit na saních.

 

Pamatuju si na náš poslední rozhovor.

Teď můžeš jít, říkala jsem ti. Do toho, já jsem v pořádku, můžeš, všechno je v pořádku.

Když jsi odcházel, neohlédnul ses.

A já tě chápu, kdybys to udělal, asi bys neodešel. Viděl bys, že jsem vyděšená a nedokázal bys to. Dodnes bychom tu byli spolu. Oba nešťastní.

 

Vím přesně, co chci. Ráno jsem se probudila a mám pocit, že je mi dnes bez tebe líp.

Je pondělí a mám poslední chemoterapii.

A chci jediné.

Chci žít.


10 názorů

Wow, krásně jsi to napsala. Tipuji*


Overkill
26. 07. 2012
Dát tip
Do jisté míry to vyznívá jako snaha o arteterapii. Nemyslím, že by to bylo na závadu. Dělám to taky :-) *t

Kočkodan
08. 03. 2012
Dát tip
Bohuzel v tom prvnim...

to avox: Díky moc! Myslím, že když dojde na lámání chleba, je touha po životě to nejsilnější, co se kdy vůbec v člověku dokáže objevit.

Tobě v životě se tam dere otazník a nebo u toho textu se ti tam dere otazník?

avox
08. 03. 2012
Dát tip
Proč je tady tak málo tipů? Je to úžasná výpověď, pravdivá. Je třeba žít, dokud člověk žije, pořád má nějakou šanci... */

Kočkodan
07. 03. 2012
Dát tip
Já si u sebe tou záverecnou teckou nejsem tak úplne jistý. Casto se tam dere i otazník...

Čudla
01. 02. 2012
Dát tip
Mě se to líbí. *

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru