Leden

Leden

I.

Stříbrná perleť jinovatky

bílí střechy vápnem zimy

a slunce dnešní den krátký

v ulitě mlhy oplakává stíny.

 

Mráz kabáty prstem prohmatává

vzít tak srdce do své pěsti

slyšíš lásko

zvoní vítr, vlasy načechrává

a sype do nich bílé štěstí.

 

II.

Mráz sežeh trávu

srpem bílé jinovatky

a co ty slunce jakou zprávu

píšeš prstem

mrakům do zahrádky.

 

Za okny květy bílé

krajka dýchá do duše

a bílá paní v plné síle

uždibuje z keřů zaschlé moruše.

 

Každý by rád křídla,

když ho trápí dlouhá noc

a zemská tíže

jaké obětiny  ptákům dát

krmítka plná jídla ?

a rukama

a očima

i srdcem bít a plát

tím člověčím ohněm

být jim blíže !

 

III.

Jsi si úplně věrný,

když vypadneš

z oka měsíce.

 

Je  noc mrazivá,

že  i sníh vyhnívá

a bílým krystalem

jen planou světlice.

 

Cosi našeptává,

že se tichem připozdívá

jaká je zima milenka,

že se skrze tebe dívá

dokud nevyhoří knot svíce,

kterou ti darovali v peřince .

 

 

---