Sprostonárodní cesta vlakem

V podvečerní neděli, Jel si chlapec vlakem

zima jako v prdeli, zahříval se sakem.

Lidí tam prý byla hejna, mužů víc než žen.

na botách měl avšak lejna,ó jak on byl překvapen.

Nevěděl hned kde se vzala, a co s nimi udělat,

vždyť ty boty máma prala, snad by to šlo rozběhat.

Nešlo to však dobře v sedě , rozhodl se postavit,

dopadlo to s chlapcem bledě, ne a ne se odlepit.

Jeho plán hned po zrození ,zaznamenal trhlinu,

chlapec dospěl k osvícení, že snad vyšláp zdechlinu.

Přišla k němu mladá slečna, řekla: "já ti pomohu",

byla bych ti hrozně vděčná, kdybych odvedla tě k záchodu.

Kdyby jsi tam se mnou spěchal,radost bys mi udělal 

a tu botu jsi tam nechal, co ti někdo podělal.

Chlapec ji však odvětil, ať už do něj neryje,

kdo mu boty znesvětil, at si je i umyje.

Mladá dívka s krásným zjevem ,pomohla mu na nohy,

chlapec tak byl dívkou veden , táhla ho směr záchody.

Sotva dveře zabouchli se , oba rázem strnuli,

snad to hovno rozpustí se, jak ho silou drhnuli. 

Práce se jim podařila, stala se však zvláštmí věc,

dívka se hned rozzářila, stáhla chlapci poklopec.

Spadly trenky rychle dolů, dívka se jen zasmála,

řekla chlapci,že má smůlu, že si gumy nevzala.

Šokován byl touto zprávou,  zas mi nedá řekl si 

a tak rychle rukou pravou , sáhl hbitě do kapsy.

Bez gumy by dítě vzniklo, prdel bude řešení

a tak jeho péro vniklo , stálo jako lešení.

Sotva z dívky vytáhl ho, dech se mu hned zastavil,

Dívka špytla hele hovno , zase ses ho nezbavil!