Deltavlny štěstí

Každou noc usínám v poloze plodu
Připoután k posteli pupeční šňůrou spánku

Oči zalepené únavou
Z úst vytéká pramen slin
a třísní polštáře plyš

Podoben potápějící se lodi
převrácen na bok vdechuji
azurovou vodu a tmu

Za tlukotu vln a srdce
klesám pod hladinu rozumu a percepce
Až v objetí mořského útesu
v mých žebrech prorostlých řasami a rzí
hrají si nezbední rejnoci

Každou noc usínám v poloze plodu
připoután k posteli pupeční šňůrou spánku

A jako každé nemluvně po osmi
až deviti hodinách snění
tvářím se nevraživě a nevrle
na svět, jenž surově k životu mě budí

Budík srdceryvně pláče
Poslední dotek šedé dece
Paprsky supernovy kreslí stíny do polštáře

Ty víš, že narodil jses do dalšího dne
kterým se musíš pracně prokousat
než odměnou ti mezi prsty zůstane
hrst tepla ze tvé postele

A na okamžik zapomeneš
jak chladné je žít na této planetě