Kapitola 8 - Na hranici

Na hranici

Přijev do Hradce Králové, jal se Tomáš nejprve hledat obchod s mapami, což mu netrvalo příliš dlouho. U stojanu si vyhlédl dvě možnosti, nakonec se rozhodl pro mapu Orlických hor. Z obchodu se vrátil k nádraží, odkud jel za necelou hodinu autobus na Rychnov nad Kněžnou a Rokytnici v Orlických horách. Ten se Tomášovi velmi hodil, a tak na něj počkal. Během čekání mohl alespoň nakoupit pár věcí, které mohl potřebovat. V Rokytnici se pak mohl rovnou vydat po zelené značce ven z města.

Měl vizi, že půjde nejkratší cestou k polské hranici, krerá mu poskytne ochranu před pátráním v Čechách. Očekával, že nebude problém přejít hranici, možná by mohlo být horší hledání nějakého příbytku, který by Tomášovi poskytl ochranu hlavně před deštěm.

*****

Pod hlavním hřebenem hor již Tomáše čekalo jen klesání do údolí, kterým procházela hranice; cestou však narazil na něco neočekávaného. Nalevo uviděl jakousi betonovou stavbu a hned ho napadlo podívat se k ní, jestli by se zde náhodou nemohl usadit. Objekt se zdál být nepoužívaný, ale zachovalý - jednalo se o pevnůstku vybudovanou před 2. světovou válkou; Tomášovi hned došlo, že bunkry jsou vyznačeny v mapě, tak se jal hledat další objekty. Brzy nalezl velký objekt R-S69 a řopík pod ním. R-S69 byl samozřejmě mnohem větší, ale velký se Tomášovi zdál až moc, byl poničen vytržením zvonů a jeho velikost stejně nebyla úplně využitelná, protože objekt byl velmi temný. Řopík byl v ještě lepším stavu než ten u cesty, samozřejmě byl také temný, ale menší; za hezkého dne mohl Tomáš pobývat venku, za nepříznivého počasí bylo možné interiér částečně, ale dostatečně osvětlit i svíčkou.

Na spaní měl Tomáš jako podložku deku, to ale ve studeném objektu nebylo úplně dostačující, a proto se Tomáš rozhodl v případě delšího pobytu pořídit něco lepšího. K jídlu si za své peníze mohl nakupovat pohodlně, problém však byl s místem nákupu - nebylo možné často chodit do jednoho a téhož obchodu, aby nebyl podezřelý, zároveň však nemohl jídlo dlouho skladovat, protože v jeho ,,domě” byla sice zima, ale vlhko. Tomáš si také již v Hradci pořídil menší plynový vařič, díky němuž mohl bez problémů připravovat teplá jídla.

*****

Druhý den se Tomáš vydal do Bartošovic v Orlických horách a na hranici nacházející se na jejich konci. Zde se nacházel přechod, Tomáš chtěl ale jít jinudy; nemohl přece projít celnicí! Zde u hranic však zjistil, že zapomněl na jeden významný prvek - řeku Divokou Orlici. Hranice od jejích pramenů až k Českým Petrovicím byla prakticky neprůchodná.

Tomáš byl nejprve zklamaný, že udělal chybu, ale pak na autobusové zastávce seznal, že o víkendech se přes Bartošovice v 17:40 vrací turistický autobus ze Šerlichu do Žamberka, stavě též v Českých Petrovicích, odkud by v podvečer mohl přejít do Polska, kde by se tedy mohl pod nějakou záminkou ukrýt u nějakých důvěřivých lidí. Jenže v Čechách měl nyní výborný příbytek a rozhodl se zde zůstat do srpna. Nečekal, že by ho někdo mohl najít, přestože se občas ukáže i v okolních městech.

Jednou z dalších problematických věcí byla voda. Tomáš kousek od bunkru našel malý, raný, potůček, jenž začínal docela vydatným pramenem, na který se snad bylo možné spolehnout; chtěl si ovšem pořídit nějaké nádobí a též středně tlustou matraci, obojí si tedy zajel koupit do okolních měst. Vzal s tím i nějaké nářadí, které mu umožňovalo kultivování příbytku a poskytovalo další zábavu. Vůbec celý svůj pobyt zde vlastně bral jako jednu velkou hru.

Díky nástrojům a občas někde nalezenému použitelnému dřevu, jež se v lesích přeci jen objevit dá, si vyrobil například dveře pro svůj řopík a pak chtěl udělat i židli; když ale projektoval ty dveře, uvědomil si, že by se pohodlného sezení asi nikdy nedočkal, a tak si židli raději koupil ve Vamberku.

Když tak Tomáš občas zajel do města - víme, že finanční problémy neměl -, zakoupil třeba nějakou knížku a podobně; kromě čtení, hledání a připravování jídla a zvelebování bytu se Tomáš věnoval různým zajímavým činnostem, nejvíc ho asi bavilo prozkoumávat okolí - blízké i vzdálené. Jednou si třeba řekl, že využije již zmíněný autobus Žamberk - Šerlich a po hřebeni se přes nejvyšší vrchol Orlických hor - Velkou Deštnou - vrátí domů.

*****

V podobném duchu to šlo až do sedmého srpna. Toho dne, byla sobota, se Tomáš rozhodl vydat na cestu přes hranici. Řekl si, že by se možná mohl vrátit i do Prahy, ale přeci jen bylo dost brzo, a tak chtěl zkusit svůj původní plán.

Většinu svých věcí musel nechat v bunkru, a tak se rozhodl udělat z něj turistický příbytek. Již několik dnů předtím vyrobil dřeběné tabulky a šipky a na dveře přibil pár informací o používání řopíku. Občas sem někdo zavítal, nakonec si řopík oblíbily děti z nedalekých Bartošovic a alespoň ho udržovaly. Nikdo však nikdy nezjistil, kdo ho vlastně zařídil.

Cesta autobusem do Petrovic proběhla bez problémů, stejně tak nebyl problém ani s přechodem hranice. Tomáš věděl, že kousek od hranic je město Międzilesie, kam chtěl dojít, vzal to lesem kolem vsi Kameničky, kde narazil na skupinu tří dětí a dal se s nimi do řeči. Dorozuměli se bez větších problémů a došli k nápadu, že by se Tomáš mohl usatit u dvou z nich. Tomáš si sice nebyl jist, zda to bude správný krok, ale souhlasil, že to zkusí.

Spolu se dvěma z těch tří chlapců se tak Tomáš vydal k domu Grudłykových. Manželé Otto a Żaneta Grudłykovi pracovali oba v Mezilesí a měli tři děti - se dvanáctiletým Bertramem a devítiletým Tadeuszem se Tomáš setkal již v lese, pak do rodiny patřila ještě jejich sedmiletá sestra Adriana.

Tomáš svůj příběh trochu upravil. Řekl, že se jmenuje Marek Novák; jeho otec zabil jeho mámu a unesl ho, on pak od něj utekl a chce se někde schovat. Možná to Żaneta Grudłyková pochopila trošičku jinak, ale rozhosně se ukázalo, že Bertramův odhad byl správný - Grudłykovi Tomáše přijali.

*****

Tomáš se tedy ve své nové rodině zabydlel - řekl, že zde přečká zimu a pak se snad bude moct vrátit, teď by ho určitě vrátili k otci; bylo dohodnuto, že se pro Tomáše zakoupí učebnice v Čechách, když už nebude chodit do žádné školy a on určitě také pomůže s nějakou domácí prací. Se sousedy na ten rok prý problém nebude; Grudłykovi jim chtěli říct totéž, co řekl Tomáš jim a že zkrátka začne navštěvovat školu až za rok, zatím ho budou učit doma, což navrhla nějaká psycholožka. Toto řešení skutečně prošlo, a tak se zdálo, že Tomáš bude mít jen jednu potřebu. Napsal dopis, prý pro rodinného přítele, který má být odeslán z českého vnitrozemí, aby se podle razítka nedalo vytušit místo Tomášova pobytu. Vzhledem k tomu, že Otto se Żanetou měli stejně cestu do Čech, nebyl problém dopis 19. srpna odeslat.