Díky za každé nové...

Pohřbené nedopalky v popelníku,

ty smutné zbytky závislosti

ležící na hromadě,

jako v masovém hrobě.

Zbyl z nich jen mrtvý duch

vznášející se v oblaku

nad již dávno mrtvými snílky,

kteří sem chodí hltat

denní svůj chléb,

líbat svojí milenku,

která nikdy nezestárne.

Vlastně, ani nevadí,

když jim trochu zvětrá.

Avšak nad chladnou krásku,

nesoucí se ke stolu,

slintají jako diví,

jako při prvním odhalení ňader

jejich první lásky.

Lásky,

ale uschnou s časy.

/Díky za každé nové ráno, kdy se mi postaví/