Kapitán

Tak mi to začalo.

Den v šedivém povlaku navlečený v obnošeném nenošeném,

ploužím se po betonu, jak kapitán lodi

po písku pustého ostrova.

Nikdy neustávající, nikdy nezmírající

masy moře uvězněné hrázemi země,

kapitalisté v cylindrech a cvikrech se svými tlustými doutníky

a kníry

a patkami

Tak mi to začalo.

Den v písku, u pracovního stolu,

s údery vln narážejících do koleček mé pracovní židle,

s cinkavým zvukem šavle kapitána Kormorána bojujícího s odpadkovým košem.

Pomalu se rozpadám a písek stoupá,

šumění moře je stále blíž a blíž,

já jsem stále dál a dál,

tupější a nemocnější,

hůř slyším i vidím, hůř se mi vzdoruje.

Nastupte na loď kapitáne Kormoráne!

Tato pevnina není pro vás.

Suchozemské krysy, zpuchřelé ráhnoví

a chudoba

se slívá s nekonečným proudem rumu zapomnění.

Ti muži v cylindrech mě pozorují přísně dál,

nekompromisně, dokud se před jejich zraky nepotopím do písku,

který mě pokrývá

a nenechá mě se pohnout,

ani o píď.