Babička

Vždy jsem k Tobě utíkala, když se rodiče hádali.

Hned vše přebolelo, když jsme si příběhy vyprávěli.

Kdykoliv jsem měla problém, vždy jsi tu pro mě byla.

To, že Tě tak rychle ztratím, bych si nikdy nepomyslela.

Chci vidět Tvůj úsměv, který teď už jen na fotce vídám.

Pokaždé, když jdu kolem tvých dveří, slzy si s očí stírám.

Chci vrátit čas a rozloučit se s Tebou, tak jak bych to udělala,

kdybych čekala, že to přijde.

Chci vrátit čas, odehnat smrt a říct jí, ať pro trápící lidi si jde.

Ty jsi tu měla ještě dlouho být

a tenhle život si ještě jak se patří užít.

Toužím s Tebou držet „černou hodinu“ a vyprávět si

o Křišťálové studánce jako kdysi.

Proč nejdou vrátit všechny ty starý krásný časy?

Proč už nestojíš u okna a nemáváš mi, když z domu vycházím.

Proč jen prázdno a tmu po Tvém bytě nacházím?

Chci se s Tebou zas smát, když se mě ptáš

„ jestli prodávají v cyklohobby nítě“.

Chci slyšet ty příběhy do kterých se vžíváš jak malý dítě.

Toužím vidět Tvoje šťastné oči, když procházeli

jsme se v Brozanech.

Nechci Tě vídat pouze ve svých snech.

Chci s Tebou jíst Tvojí výbornou Flíčkovou,

kterou tak jako Ty už nikdo neudělá.

Za kým teď mám jít, když aft se mi v puse udělá?

Na vše jsi vždy měla lék a se vším si rady věděla.

Zdá se mi, že jsem s Tebou svého anděla ztratila.

Babičko chybíš mi strašně moc,

myslím na Tebe každou noc.

Čekám až se ze zlého snu probudím

a vše zas bude v pořádku.

Třeba se probudím, budu zase malá

a Ty mi budeš číst pohádku……