Pan neznámý

Pokaždé, když Tě potkám,

po těle probíhá mi mráz.

A tak vyprávím svým loutkám,

že chci Tě vidět zas.

Můj úsměv náhle opadá,

když nevidím Tě celý den.

Má kytka v okně uvadá,

vypadá jak oschlý len.

Nic o Tobě nevím,

i přesto uvízl jsi mi v myšlenkách.

Snad se jednou dovím

proč bloudíš teď v mých vzpomínkách.

Můj pohled mi vždy oplatíš

nevím co slibovat si od toho mám.

Mé srdce takhle utrápíš,

když znamení nedáš mi sám.

Tvůj smutnej pohled vidím všude

jen ten úsměv pořád schází.

Tak jak to teď mezi námi bude?

Odpověď furt nepřichází.