v parku tam u nás

víš

kosi zpívají jak na jaře

jen na mě kříčej nezřízeně 

cítí můj neklid

protože ten řve na sto yardů

-i když fakt pořádně netuším

jak je to 

dlouhý

stála jsem

v lodičkách na podpatku

v té hlíně

jo, v hlíně

s lehkým vzrušením

ze zabořenýho podpatku

jakoby se stal

mou součástí

propojení

rukama jsem držela strom

trochu začínalo mrznout

a mě to bylo fuk

nosem vnořeným

do soumraku

vychutnávala do tmy hořknoucí

vlhkej prostor

a na tohle jsem málem zapomněla

v posteli která dýchala divným

naléhavým horkem

nebo čím

byla mi v ní 

taková zima

chtěla bych říct hned teď

tak už promiň

ale ještě ti to

nedokážu odpustit......to že není co