......ahoj

promiň mi tu ranní zprávu

včera byl krásný a nechal mě abych ho obejmula
( v pase má nejmíň 200cm--..no dobře ne tolik,
ale moje ruce na něj stačily)
smáli jsme se a hihňali( někteří tak a druzí...)
a on mi řekl
že by si mě domů vzal
tak hezky
 zeptala jsem se ho víš
tak jak on dřív mě
jestli ho mám ráda
přišla na to řeč prostě
jenže já jsem se zeptala až chvíli poté

pak mě nechal zas o samotě
a já se propadla do sivého smutku
kde není nic jisté
nic ujasněné a všude číhá vina

pak mi začlo být tak jako když jsem
si v patnácti pořezala kůži na rukou
 ale nedořízla naštěstí ( aspoň teď pro mě)
a hloubš se mi nechce

takže jsem z toho vydedukovala
že už se mi to asi zase stalo

prosímtě prosímtě
kdybys s ním mluvil
protože já nevím
jak komunikujete mezi sebou
nebo jestli vůbec spolu mluvíte
tak když by

tak ho od mě pozdrav