Chvilka s tebou

Natažené koberce z květů

někam, snad do jiných světů,

kde zastavil se čas,

kde zas Tvůj hlas

nechá náruč otevřenou,

kde s noční tmou

slavíci a jiní ptáci,

usedajíce na lavici

tahají mě za rukáv

a můj skleslý mrav,

ať z ní šaty strhám

a její vlasy po větru nechám vlát

tisíce, milióny let

až pramení gejziry hvězd

 za tenhle svět

a namaluji tvář

na bílé zdi toho,

kdo vedle mne právě spí

a na tváři světlo se míjí

rozpuštěné v úsměv v jednu chvíli.

Kéž by se dalo vyčíst z dlaní,

kam mraky plují, co vše se smí...