Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePandořina skříňka
10. 03. 2012
3
4
690
Autor
Rinka
***
„Otevři ji!“ Je to zlý mužský hlas. Tak chladný a kluzký.
„Neotevřu! Je tam zlo...“
„Ale otevřeš!“
„Ne, nechci!“ odporuje vytrvale malý chlapec.
„Ale chceš! Poslouchej mě... Dáváš dobrý pozor?“ Zlý hlas zní tak zaujatě, tak přitažlivě. Tolik toho ví. Tolik toho dokáže. Bylo by tak snadné svěřit se do jeho péče. Do jeho moci.
Je to tak lákavé.
„Posloucháš?“
Mlčí a ani nedutá. Uši našpicované.
„Tak odpověz! Posloucháš pozorně?“
„Ano.“
„To je dobře, protože teď uslyšíš něco moc důležitého.“
Na chvíli se rozhostí ticho. Dlouhé napjaté ticho a chlapec poslouchá tak pečlivě, až se mu zdá, že dokáže zaslechnout i tok vlastních myšlenek. Vyčkává a naslouchá každému z těch nejtišších zvuků.
„Ty...“ ozve se Zlý hlas šeptem. Mluví velmi podmanivě, vtíravě. Už téměř ovládá chlapcovu mysl a to malé dítě v chlapcově duši je omámené zlem. „Ty... to velmi moc chceš. Šíleně moc. Toužíš po tom, sníš o tom. Chceš to tak nepopsatelně moc, že tu skříňku prostě otevřeš. Rozumíš mi?“
„Rozumím,“ řekne automaticky.
„Tak do toho.“
„Ne.“
„PROČ?!“ to slovo zazní jako výstřel z pušky. Rána.
Chlapec se se strachem podívá na malou tmavou skříňku, která pluje na purpurovém obláčku. Uprostřed té truhličky je mřížka a za tou mřížkou...
„Neotevřu! Prostě ne! Zmiz... Nechci!“ rozkřikne se chlapec.
Zlý hlas nepatrně zeslábne. „Musíš ji otevřít.“
„Ne, nemusím! Zmiz!“
„Že nemusíš?“ zvonivý smích, po kterém tuhne krev v žilách a přeběhne mráz po zádech. „Kdo si myslíš, že jsi? Ty přece musíš – a je ti to jasné, moc dobře jasné.“
Teď znejistí chlapec. „Ne... lžeš. Jsi zlý,“ brání se stále.
„Jsem důležitý. Ty mě potřebuješ a důvěřuješ mi,“ opáčí Zlý hlas.
„Ovšem. Ano,“ řekne poslušně chlapec.
„Uděláš přesně to, co řeknu. Sám mě chceš poslouchat a uvědomuješ si to, že ano?“
„Ano. To je pravda.“
„Přikazuji ti, abys otevřel tu skříňku.“
„To nemůžu!“
„Ale ano, musíš!“
„Je tam zlo! Nemůžu ji otevřít!“
„Jsou tam velmi potřebné a důležité věci a tvou povinností, tvým úkolem a osudem, je otevřít ji. Je to tvé i mé přání. Udělej to!“
„Ne! Zmiz! Neudělám takovou špatnou věc!“ Chlapec už téměř pláče zoufalstvím. Touží po tom, aby to všechno skončilo. Chce, aby temná skříňka zmizela. Rád by poslouchal Zlý hlas... Sloužil by mu, rozvíjel ho. Nechce se s ním hádat – spíš naopak: chce ho potěšit.
Jenže tu skříňku otevřít nemůže. Rozhodne se, že to nikdy neudělá.
„Zklamal jsi...“ Zlý hlas už je stále slabší a slabší. Chlapcovo rozhodnutí ho zabíjí.
„Ne,“ pevně trvá na svém chlapec. „Já jsem obstál!“
„S kým to tam mluvíš?“ ozve se najednou z vedlejší místnosti sestřin hlas.
„S hlasem.“¨
„A co chce?“
„Chce, abych otevřel skříňku.“
„Aha. Tak ji otevři.“
„Myslíš?“ znejistí chlapec.
„Jasně, proč ne? Bude zábava,“ řekne sestra bezstarostně aniž by měla nejmenší potuchu o čemkoli.
„Mám...?“ chlapec váhá.
„Ano, udělej to,“ ozve se Zlý hlas, opět v plné síle.
„Já nevím... Není to správná věc.“
„Je to správná věc. Pojď blíž... Přístup ke skříňce!“
Chlapec udělá pár kroků.
„Eta gemp. Lore virium sare. Daide le sela! Bare eta gare da lain hump. Gore sat!“ uslyší, když se přiblíží k Pandořině skříňce. Jsou to mrazivá a zatuchlá slova, která se mu vtiskla do hlavy a teď se stále opakují. Pořád dokola. Bez přestávky, jdoucí za sebou stále znova a znova.
Chlapec si zacpe uši rukama, ale nijak si tím nepomůže. Před těmi slovy se nelze schovat. Nelze se bránit.
„Já... Já té řeči nerozumím,“ řekne zoufale.
„V překladu to znamená, že máš otevřít tu skříňku,“ napoví Zlý hlas.
Chlapec ji otevře.
Nikdo si nedokáže ani představit to zlo, které se v tu chvíli dostane ven. Nikdo kromě Pandory.
***
4 názory
srozumeni → to jsem ráda :)
Tangens_Omega36 → Díky za názor a rady :) K tomu mému hlasu: je neinteligentní a netrpělivý.. Dostatečně slabý na to, aby ho mohl přemoct malý chlapec. Sliby bych do téhle situace rozhodně nevsouvala. Ale jinak máš pravdu - zlé hlasy toho často naslibují hodně.