proč?

Jsi pro mě víc, než myslíš… proč to nevidíš?

Byla jsem v pohodě!! Byla sem už šťastná, nemyslela jsem na tebe a ty si jen tak prozvoníš, napíšeš a mě se podlomí kolena! Proč? Nevím, jestli mluvíš pravdu nebo lži, nevím, jestli ti věřit. A bohužel nevěřím. Oprávněně? Nikdy mi neodpovíš, protože se nikdy neuvidíme… nebo jo? Kéž by.

Jen pár hodin s tebou a já sem zas na dně, zase sem tam kde sem byla, když sem ti provedla to, co sem provedla. Omlouvám se! Nechci být jen ztráta času… proč mi to říká každý? Uvědomuju si, co dělám, vím  že ubližuju ale ublížila sem i tobě? Nebo spíš ty mě? Milovala jsem tě… takhle sem milovala jen jednoho člověka a to mě zaráží… neznám tě a vůbec nevím, kdo jsi… tak proč tě miluju tolik, proč to tolik bolí? Proč to bolí, jako mě to bolelo s klukem, s kterým sem byla 3 ROKY !!! Co děláš? Co je na tobě tak skvělého? Co do háje? Já nasazuju růžový brejle? Nenasazuješ je náhodou ty? … hm? Já trpím… ty ne! Sem zoufalá, nevím co dělat. Chci tě zpátky ale  zároveň tě nechci nikdy vidět!! NIKDY! Bude mi líp? Nebo ne…?

Buď tu se mnou… pomoz mi…  Neignoruj mě …