Nářek války

Jsem jako ona.

Prázdná a bezkrvá.

Ta věčně a lačně polykající druhé,

tak náhle dospělá.

A já se o to neprosila.

Dostat ten políček.

Dostat ho od života,

cítit ho do smrti. 

Jsem jako ona.

Jak země krví nasáklá.

Ta tiše plakající,

nad tělem vojáka.

Jsem jako ona.

Jsem jako válka.

A nezabíjím ráda,

oni to za mne dělají.

Jsou jako vojáčci.

Ty malé hračky z plastu.

Mám si jich vážit? Proč?

Vždyť zabíjejí lásku.

A já jsem válka. 

Já nezabila vojáka.

Zabil se sám, když válčit šel,

mě umírání neláká.